Tomáš Chrástek je druhým hostem, který pokračuje v tradici lidí, kteří se motali kolem kapel MODERN DAY BABYLON a NOOSTRAK. Tomáš studoval zvukařinu v Irsku, s MODERN DAY BABYLON jako jejich dvorní zvukař odjezdil dvě turné a nyní zvučí v Českém rozhlase ve Zlíně, má vlastní studio, ve kterém nahrávali svůj poslední materiál například KRONSTADT. V současné době vytváří jeden z nejlépe hodnocených podcastů o hudbě pod názvem „Milionová kapela“.

„Při talentovkách po mě chtěli dvě písničky, na kterých jsem dělal“, popisuje to, jak probíhalo první kolo přijímacího pohovoru v irské škole pro sound engineery. „Dvě hodiny před tím, než měl proběhnout pohovor, mi volali s tím, jestli to chci udělat přes Skype nebo jinak. Já jsem ale v Irsku“, vypráví Tomáš a přiznává, že ho nenapadlo, že se přijímačky na školy v Irsku dají dělat i jinak. Na škole nakonec vydržel rok, protože zjistil, že certifikát vlastně už moc nepotřebuje.

„Když jsme byli na turné a předskakovaly nám anglické kapely, tak si nedělejte iluze o tom, že to bylo lepší“, načíná Tomáš další téma, při kterém se baví o srovnání českých a zahraničních kapel. „My jsme prostě malá zem“, uzavírá proud myšlenek, kterým řeší, proč se domácí scéna méně prosazuje v zahraničí. K tématu srovnávání kapel a jejich úspěchu mimo domácí scénu se dostávají v debatě ještě několikrát.

Větou „Zkuste si někdy představit, že každý den, třicet dní v kuse, jste na turné“ se začíná rozebírat všední realita „velkých kapel“, která zdaleka není tak růžová, jak by se mohlo zdát. „Myslíte si, že jste schopni se té kapele takto věnovat a neomrzí vás to?“ zamýšlí se Tomáš poté, co vyjmenovává repetitivní činnosti, jež čekají kapelu na „velkém tour“ každý den.

„Metalových producentů tu moc není“, zaznívá při debatě o tom, proč tuzemské kapely stále ignorují zásadní figuru při tvorbě a nahrávání desek. Téma v rozhovoru se pak zaobírá i tím, že málokdo dokáže přemoci ego a nechat své skladby „na pospas“ jinému člověku, který s nimi dál pracuje. „Muziku si můžeš představit jako takové vlastní děťátko a ty ho přece nechceš dát někomu, kdo by ho mohl nějak zohyzdit nebo mu udělat jizvy“, přemýšlí Tomáš nahlas, co je největší překážkou v tom svěřit svoji hudbu do rukou zkušenějšího producenta. „Z těch děťátek ale nikdo pak nevychová sparťanské bojovníky“, uzavírá proud myšlenek.

Dalším tématem na přetřes jsou zvukaři. „Já celkem málo chodím na koncerty, ale když už se někam rozhodnu jít, tak je to průser“, začíná Tomáš nevybíravě kritizovat své kolegy. „Nikdy to není o mikrofonech, vždycky je to o tom uchu“. K tomu dodává, že si nedokáže představit, že by fungoval tak, jak zvukaři v jeho okolí normálně fungují. Dle jeho slov je největší problém v tom, že spoustu metalových akcí zvučí lidé, kteří k tomu nemají vztah a na ten žánr nemají vytrénované ucho. „Musíš to mít prostě naposlouchané“.

Zajímavá otázka padá na samotném konci podcastu. Jak se Tomáš dostal ke zvučení BLEED FROM WITHIN na Brutal Assaultu? Dostáváme se k tomu, že zvučil FROM SORROW TO SERENITY na klubových turné s BETRAYING THE MARTYRS. Kluci byli spokojení, spolupráce vydržela celé turné a tak když Steven Jones hrál se svojí druhou, slavnější kapelou na Brutal Assaultu, tak se Tomáš jen zeptal. Jak málo stačí k tomu posadit se ke zvukařskému pultu největšího metalového festivalu u nás.